Byl zavražděn. Velmi brutálním způsobem. Svým vlastním bratrem. Přesný průběh jistě velmi dramatické scény bohužel naše kriminálka vyjasnit nedokázala, stejně tak máme zatím problém s motivem. Prozatím jediným důkazem, který svědčí proti "Kainovi 21. století", je fakt, že nikdo jiný to prostě udělat nemohl, ale doufáme, že při důkladném prohledání místa činu se nám podaří najít další. Například pokud bychom našli další část těla, bylo by již stoprocentně jasné, že nešlo o sebevraždu. Pravda, již teď jsme si dovolili tuto možnost víceméně zavrhnout, jelikož je velmi neobvyklé, aby sevevrah sám sebe napůl snědl.
Uctěme společně památku tohoto statečného křečka, který jistě do poslední chvíle bojoval a pokud ne, tak jen proto, že by nečekal tak podlou zradu od někoho s kým sdílel terárium více než půl roku.

Týden veselí a hluku. Tak bych asi nazvala posledních pár dní prožitých ve společnosti mého drahého bratra, který se rozhodl své jarní prázdniny trávit u nás v Brně.
Nepochybně to ale mělo spoustu pozitiv. Například jsem se vzdělala v komiksech o Garfieldovi, naučila jsem se několik nových vtipů s Chuckem Norrisem, donutila jsem se vařit teplá jídla (jiná než z pytlíku)... ale největším zážitkem samozřejmě byla návštěva zoologické zahrady. Musím říct, že to vůbec nebyl špatný nápad, protože bylo krásně a návštěvníků mizivě. Zeldu samozřejmě nadchli vlci, kteří se ale nenechali moc fotit a navíc fotku kazili tím, že byli označkování růžovým sprejem. Kuba si oblíbil výra, který se na něj díval velmi zle, což bylo asi způsobeno jednak mým telefonem, který ho vzbudil a jednak tím, že výr se tak tváří pořád. Mě asi nejvíc zaujala polární liška a zjištění, že umí štěkat. Krom toho jsme všichni byli nadšeni z psounů a surikat. Surikaty jsme dokonce zastihli při páření a Kuba mě starostlivě nabádal, že je máme nechat v soukromí. To mi nezabránilo je vyfotit, bohužel přes sklo, takže tam není nic vidět. Inu procházka to byla krásná a rozhodně brněnskou zoo doporučuji k navštívení.

Jaro! Začínám se budit čím dál dřív, nemám potřebu spát i přes den, dokonce cítím nějakou tu energii. Nejspíš jsem si našla práci a mám pocit zuřivého odhodlání udělat něco pro to, abych měla na zaplacení dalších měsíců WoWka, nový telefon a v létě snad i větší byt. Domácí úkoly dělám ještě v týden zadání. Mnohem ochotněji chodím ven. Můžu nosit svůj nový jarní kabátek. Svět mi opět připadá optimistický.
A hlavní věc, kterou beru jako jednoznačnou známku toho, že jaro je opravdu tu, je, že křeččí bratři začali konečně BĚHAT V KOLEČKU! A to prosím i někdy oba najednou. Přála bych vám to vidět.

Matematická krize. Ale není jiná možnost, než tu zkoušku v pondělí zvládnout, opakovat tahle muka odmítám (co budu říkat za pár měsíců u integrálů, že...). Už mám bohužel skoro všechno uklizené, prádlo vyprané, nádobí umyté, už mi prostě nezbývá, než se vážně učit. Jenže zrovna dneska to opravdu jde špatně, nejsem schopná spočítat ani prd.
Jo a ta masozravka vážně chcípla.

Tak jsem to úspěšně přežila, máti dokonce tvrdí, že nebýt mě, tak by se nic nestihlo. Což je obvykle způsobeno tím, že rodiče mají na Vánoce chorobnou představu o dokonale uklizeném bytě (rozumněj téměř holobytě) a odmítaji si sednout k večeři, dokud se tomuto stavu aspoň dostatečně nepřiblíži. To má za následek hysterii obou a sklony terorizovat okolí, ve kterém se obvykle vyskytuji já. Má obrana proti stresu spočívá v tom, že pokud lidé kolem mě hodně spěchají a to samé čekají ode mě, tak ještě více zpomalím. Tím pádem jsem byla schopná dělat úkony, které vystresovaný člověk dělat nemůže a stihla jsem toho víc. Důrazně doporučuji inspiraci, stres je fakt naprd.
Toto byly velmi významné Vánoce hned v několika směrech. Tak předně jsem byla povýšena do role nosiče dárků pod stromeček (doteď měl toto privilegium pouze otec). Další věcí bylo, že můj bratr se poprvé účastnil nákupu dárků. A nakonec, nedostala jsem poprvé v životě žádnou knihu a také jsem dostala nejméně dárků ze všech (což nevnímám nijak negativně, protože jednak jsem dostala co jsem potřebovala, jednak to už vypadá, že si nikdo nemyslí, že jsem dítě, které poměřuje Vánoce hlavně dle kvantity dárků).
Teď tedy pro úplnost k výčtu dárků. Taška, kterou jsem si sama vybrala, už se těším jak budu mít spoustu věcí, nad kterými se budu radovat, že se mi tam všechny vejdou (je fakt veliká). Kuchyňské potřeby a to konkrétně nůž a čajová konvice. Ponožky a jakýsi rodinný řetízek na krk od babičky. Tričko s potiskem třpytivé kytičky, ale údajně značkové, takže ho budu nosit. Krásný starý svícen od bratra, který už se mi nejspíš do bytu nevejde. Od maminky úžasnou masožravku, ale nejsem si jistá, jestli u mě přežije. A na závěr samozřejmě nějaké peníze a ještě lampión štěstí.
Teď ještě bez úhony přežít bratra v Brně a zkoušky. Ach jak je ten život vysilující záležitost.